na Blog.cz

Italský komiksový hrdina Diabolik, kdysi brázdící odpolední vysílání televize Fox Kids nebo též představitel průměrného béčkového filmu Maria Bavy, si pro rok 2009 našel cestu na všechny herní platformy starší generace. Není to žádný Superman, nemá účes jako Dušan Chrástek a jeho černý kostým vzbuzuje před protivníky spíše legraci. I přesto si však Diabolik dovolil vyšlápnout na žánr, ve kterém byste asi špióna z Apenin nečekali a to na jest point & click adventura. Dopadl tento experiment dobře nebo se dá hovořit spíše o jeho ďábelskosti? Společně s Diabolikem máte před sebou hrdinský úkol najít a zachránit vaší unesenou přítelkyni a to je jak plné klišé, tak zároveň i pěkná nuda. Za sedm kapitol příběhu se nedočkáme jediného zajímavého okamžiku, příběhového zvratu či čehokoliv, co by alespoň na chviličku upoutalo hráčovu pozornost. Na konci každé části hry si akorát v rádoby stylové videosekvenci podíváte, jaká patálie se udála a kam se s hlavní postavou podíváte příště, řešit v podstatě ten samý problém: získat přístupové kódy, otevřít pár zámků a najít spící pannu.

Co vás tady upoutá na první pohled je pohádkově kreslená grafika s pro Japonce tolik typickými rysy, kde je na předním místě nezaměnitelný styl vyobrazení všech zdejších protagonistů. Mezi nimi se přitom vyjímá ústřední postava jménem Yuri Lowell, postava bývalého imperiálního rytíře, který musí posléze zachránit zdejší svět. Jak je již obvyklé v RPG-čkách japonské provenience. Univerzum, v němž se Tales of Vesperia odehrává, by se dalo asi nejvíce přiblížit k fantasy, ačkoliv klíčovou roli v něm sehraje prastará technologie Blastia, zajišťující jeho zdárný chod.

Charismatický Vin Diesel se opět vrací na obrazovky našich monitorů, tentokrát v arkádovité závodní akci The Wheelman, příjemném překvapení letošního jara. Venga! Venga! Venga! Vítejte v Barceloně!

Počítačová hra podle filmu. Už jen při vyslovení tohoto spojení se mi zježí vlasy na hlavě hrůzou, vždyť ve valné většině případů šlo jen o komerční využití značky za cílem vydělání více peněz. Ale virtuální adaptace snímků s Vin Deiselem v hlavní roli, to už zní poněkud lépe, a pakliže jste měli čest s The Chronicles of Riddick: Escape From Butcher Bay, dáte mi za pravdu. Pět let stará záležitost překvapila fanoušky i kritiky, sbírala devítková hodnocení, jako by se nechumelilo, a přitom od ní nikdo žádný velký zázrak nečekal. Je tu rok 2009 a další kousek s virtuálním Vinem Dieselem v hlavní roli, vydání filmové verze The Wheelmen se prozatím odkládá, videohra už se ale honosí přívlastkem Gold a těší se na úspěch u široké hráčské populace. A věřte mi, že na to má.

FUEL - závodní hra ve které můžete závodít s teréními vozidly a PWC (personal water craft). Ve hře najdete přes 70 unikátních singleplayerových tratí (karibské pláže, Maroko, zasněžený sever..). Můžete jezdit kdekoli a dělat cokoliv co vám dovede do cíle závodu. Obsahuje spliscreen multiplayer, Timetrials a Freeroam mod. Přes 15 tajných levelů s unikátními misemi. Na výběr je přes 35 různých vozidel. Multiplayer až pro 4 hráče.

Assassin's Creed - to už je pojem. Hra, kterou si všichni chtějí aspoň vyzkoušet. Vědět jak funguje. Přes podrobné popisy si to totiž není jednoduché představit. Na druhou stranu ji od momentu vydání konzolové verze koncem loňského roku (recenze Xbox360 verze zde, 90%) provází kontroverze. Jistě, je tu neuvěřitelně propracovaný svět, možnosti, které jiná hra nenabídne, propracované mechanismy, přesto se však absolutním hodnocením, ba i devadesátkami velmi šetřilo. Proč? Za hlavní důvod je možné považovat skutečnost, že po prvotním okouzlení trvající nějaké dvě tři hodiny, kdy s nadšením prozkoumáváte každý kout, studujete každičkou akci, se překvapivě ukáže určitá plytkost a plochost celého vašeho počínání. To však nic nemění na tom, že Assassin's Creed je pozoruhodný titul, jehož PC verzi si stojí za to rozebrat. Příběh vychází z poněkud upravené historie středověkého řádu asasínů, tedy svého druhu teroristů tehdejší doby, kteří by si s dnešními fundamentalisty mohli podat ruce. Přestože sledovali vyšší cíle, jejich počínání rozhodně není možné považovat za morálně přijatelné. Zato ve hře jsou hašašíni bráni jako bratrstvo vcelku sympatických týpků, jejichž hlavním cílem není nic menšího než zabránit dalšímu krveprolévání v náboženských křižáckých válkách. Jedním z nejlepších členů spolku je pochopitelně Altair, hlavní hrdina našeho příběhu. Ačkoliv - to není tak docela přesné. Hned na začátku hry budete poněkud zmateni tím, že se ocitnete v nechutně běloskvoucí laboratoři, kde se pohybuje jakýsi polosvlečený mladík, doktor a asistentka. Po kontrole mechaniky, zda se vám tam náhodou netočí něco s choulostivou tematikou, ale skutečně Assassin's Creed, budete chtít zjistit, co že je tohle vlastně za fígl. Tak vězte, že ho tvůrci použili jako nepříliš ladnou berličku k vysvětlení všech možných příběhových přeskoků, zároveň jim ale nedošlo, že implementace postavy Desmonda, který je vzdáleným potomkem Altaira, poněkud ničí iluzi jinak fantasticky provedeného středověkého světa. Nejde jen o nudné a ošklivé předěly v laboratoři, kdy z vás vědci extrahují vzpomínky, ale i podivný futuristický in-game HUD, kde narazíte na rušivé moderní prvky a čas od času se objevivší DNA šroubovici. Tím zřejmě nejoceňovanějším na Assassin's Creed je úžasná volnost, která je srovnatelná snad jen s tituly ze série Grand Theft Auto. Jenže zatímco freeformové tituly byly dosud buď z ranku právě městských gangsterek s auty, nebo rozsáhlých RPG, tak Assassin's Creed otevřené prostředí tří středověkých měst Damašku, Jeruzaléma a Akkonu vnáší i do pořádné a intenzivní akce.Ačkoliv intenzitou nemyslíme boje, jako spíše napínavý pohyb po městě sám o sobě. Hra kombinuje prvky stealth titulů typu Thief, ale nebrání se ani bojovým či skákacím sekvencím, které překonávají i novodobou trilogii Princů z Persie. Města jsou natolik propracovaná, že vás určitou dobu bude bavit jen jejich procházení a prohlížení těch architektonických skvostů. Co se týče stylistické stránky věci, nemá Assassin's Creed konkurenci. Každý kout měst je něčím specifický, nehledě na to, že se středověké metropole mezi sebou značně a částečně i historicky akurátně liší. Jaké je pak hráčovo nadšení, když zjistí, že díky akrobatickým schopnostem Altaira může vylézt na prakticky libovolnou věž a rozhlédnout se v dál? Takové momenty se zkrátka nezapomínají, a když je zažijete poprvé, podruhé, ba i potřetí, vždy si je užijete. Postupně ale objevitelská touha přeci jen odpadá a zbývá hra. Zde už pochvaly nebudou tak jednoznačné a musí být vyvažovány i výtkami. Vlastně po celou dobu hraní budete vykonávat ty samé činnosti, jen v bleděmodrém. V některých případech se liší trochu více, ale povětšinou zůstávají na chlup stejné. V hlavním sídle asasínů dostanete úkol v podobě odpravení jednoho z krvelačných mocipánů. Následuje příjezd do jednoho ze tří měst, kde padouch zrovna bivakuje a hned poté nesmí chybět podrobný průzkum okolí místa, kde se akci chystáte provést. Je třeba si opatřit dostatečný počet informaci, ať už špehováním, rozhovory nebo krádeží, abyste měli dostatek podkladů k přípravě vniknutí do zloduchovy blízkosti, ale i k následnému úprku. To s neobjede bez zmíněné akrobacie, ve které je Altair naštěstí silný v kramflecích. Dokáže se vyšplhat prakticky kamkoliv, skáče do slušné výšky, dostane se i přes propasti, které by běžný smrtelník těžko překonal, běhá po střechách atd. Důležité je, že to vše je ve hře zpracováno maximálně plynule a bez zbytečných švů. Assassin's Creed však není úplně jako Thief, a přestože řadě nepříjemných střetů s nepřáteli se dá předejít šikovným skrýváním se a využíváním alternativních cest, na nějaké ty boje dojde tak jako tak. A nakonec jich bude docela hodně. Pomineme-li skutečnost, že po čase začnou být repetitivní jako všechno ostatní ve hře, jsou zpracovány poměrně dobře a dynamicky. Na Altaira je opět radost se dívat, kterak se ohání šavlemi či mečem. Do hry se vešly i umenšené RPG prvky v podobě zpřístupňování nových úderů a komb. Avšak nic, co by bylo zásadního charakteru. Jsou však boje, které vyhrát lze, a ve kterých jste bezmocní. Takové situace nastávají většinou po vykonání asasinace, tedy vraždy cílového objektu. Tehdy jsou zalarmovány stráže a vy se musíte činit, abyste se ztratili. V těchto chvílích hraje zásadní roli dav. Pokud jste se v něm při prozkoumávání měst chovali neurvale, strkali do lidí a odmítalivěnovat almužnu žebrákům, nikdo vám nepomůže. Naopak, v případě, že se snažili být nápomocní v podobě menších misí, lidé vám to nezapomenou a při útěku strážím vám pomohou. Zkrátka se ztratíte v davu, například v průvodu mnichů. Musíme říci, že masa lidí v Assassin's Creed je skutečně velká. Lidí ve městech je přirozený počet a všichni si žijí svůj vlastní život, takže nestojí jen na místě. Pohyb mezi nimi je přitom absolutně realistický. Tohle se jednoduše povedlo. Co už je horší, to je již několikrát zmíněný stereotyp. Assassin's Creed je v zásadě zábavná hra, ale nedokáže pohltit na mnoho hodin v kuse. Po několikáté podobné misi už si na začátku další řeknete, že máte dost. Nechcete opět usednout dokoňského sedla a několik minut bez většího vzrušení jet k cíli, zde poněkud zdlouhavě prozkoumávat terén, skákat, bojovat, vraždit a utíkat. Někdo tvrdí, že to není zase tak velký problém, osobně považuji nevýrazný obsah za velkou chybu, která sráží bezmála dokonalé mechanismy o poznání níže. Neříká se to lehko, ale Assasins Creed není taková zábava hrát, jako spíše objevovat. Příliš na tom nezmění ani pár obsahových novinek, které se objevují v PC verzi. Jedná se o čtyři dodatečné způsoby vyšetřování, které předchází každému atentátu. Informace tak můžete nově získávat běháním po střechách v těsném řasovém limitu, likvidací lučištníků, ničením stánků trhovců či eskortou spřáteleného asasína. Je to určitě příjemné, nikoliv však zásadní vylepšení. Nic se naopak nezměnilo na ukládacím systému, který je postaven na bázi checkpointů. Zůstalo i otravné vypínání přes několik menu, vzhledem k tomu, že se vás ale při ukončení hra neptá na uložení, můžete vcelku bezpečně zvolit i tvrdou, ale rychlou cestu Alt+F4. Nečekaně dobře se podařilo převést ovládání na klávesnici a myš. Dokonce si můžete vybrat mezi třemi způsoby ovládání. Jeden počítá s klávesnicí a dvoutlačítkovou myší, druhý s pětitlačítkovou a třetí umožňuje ovládat hru jen prostřednictvím klávesnice (to však nedoporučuji). Na tlačítka jsou přiřazeny různé funkce, které se spouští v určitých situacích a musím říci, že po zhruba desetiminutovém osvojení jsem neměl větší problém. Ještě před vydáním se horečně spekulovalo o hardwarových požadavcích PC verze. Ubisoft z nějakého důvodu vypálil strašlivou minimální sestavu a hráči se začali obávat. Nakonec ale není vůbec čeho. Hru jsme testovali na dvojici sestav. První byl Athlon 64 X2 3800+, 1 GB RAM a GeForce 7900 GTO, tedy dnes přinejlepším průměrná sestava. Výsledek nás potěšil. V rozlišení 1280x1024 a takřka plných detailech tento stroj dosáhl průměrně 20 snímků za vteřinu. O poznání lepší sestava v čele s Core 2 Duo E6600, 3 GB RAM a GeForce 8800 GTX dosáhla ve stejném rozlišení a na zcela plné detaily více jak 50 snímků za sekundu. Assassin's Creed proto můžeme označit za dobře optimalizovaný titul, který se zbytečně neškube a navíc oplývá i sympaticky krátkými nahrávacími časy. Palec nahoru si bez debat zaslouží česká lokalizace, která patří k tomu nejlepšímu, co se u nás v této oblasti za poslední dobu urodilo. Jistě, občas něco maličko ulítne, ovšem celkově působí dabing vyspěle a především na středověk hodnověrně. Hlasy se podařilo vybrat s citem, a přestože některé vám budou nápadně připomínat různé filmové postavy, pasují jako ulité. Důležité tedy je, že se převod hry na PC podařil bez větších obtíží a i počítačoví hráči si mohou užívat těch samých zážitků, jako konzolisté. To znamená, že zpočátku budou okouzleni pomalu, ale jistě u nich začne docházet k vystřízlivění, až prozřou úplně a zjistí, že Assassin's Creed je především fantastickým výstřelkem herních možností, ale zdaleka ne jejich naplněním v otázce zábavnosti. Stále je to ale titul velkého dopadu, který se dá jednak doporučit, jednak lze na jeho základě doufat ve vylepšení tohoto konceptu v dalších dílech trilogie.

Jakožto fanda aut a automobilových simulátorů jsem nemohl odmítnout pozvání do Shiftroomu EA na prezentaci Need for Speed: Shift. Posledními pořádnými NFS jsou pro mě Prosche a poté Undergroundy, kde přišel ke slovu tuning a to byly poslední díly, které jsem dohrál a případně hrál vícekrát. Ovšem další díly byly stále o tom samém a vůbec za odpad považuji úlet mimo, ProStreet. Undercover se sice snažili vrátit zpět k Most Wanted, ovšem to byla rychlokvaška. Proto jsem byl zvědavý na další, v pořadí již 13 díl, jenž má být restartem celé série.

Za novým dílem stojí studio Slightly Mad Studios, kteří stojí za vynikajícími GT Legends, GTR, GTR2 a fyzikální model vytvořil Eero Piitulainen, jenž stojí za fyzikou v Richard Burns Rally. Právě proto, jsem byl na Shift zvědav, zda půjde jen o kopii nebo to bude nová hra. Po zasednutí k ne příliš výkonným notebookům (ano, hra poběží a bude hratelná s pěknou grafikou na průměrných strojích) a po pár odjetých kolech jsem měl jasno, je tu konečně změna, změna hodně příjemná a nečekaná.

Pěkná grafika, spousty aut s realistickým chováním a perfektně zpracovaným interiérem, reálné okruhy + zajímavé smyšlené okruhy v centech světových metropolí, reálné pohyby hlavy řidiče, rozostření a roztřesení obrazu při nárazu a mnoho dalších novinek, které uchvátí každého milovníka aut. Ovšem není to ryzí simulátor a arkádoví jezdci si přijdou také na své. Na začátku hry zajedete několik kol na testovacím okruhu a podle výsledku vám hra doporučí úroveň obtížnosti. Měli jsme možnost hrát vývojovou verzi z E3, zaměřenou na driver profile (profil řidiče). Profil řidiče je způsob, jak vás motivovat, abyste u hry zůstali co nejdéle. Sbíráte odměny na základě hodnocení jízdního stylu. K získání všech odměn nemusíte za každou cenu vyhrát, stačí jen získat co nejvíce bodů v závodu. Ať již za ťukance se soupeři či čistou jízdu. Snad v každé hře dnes najdeme systém získávání achievementů a přiznejme si, hráče to baví a touží být lepší být jak ostatní.

NFS Shift mě ohromili a jsem na zvědav demo, které by mělo vyjít příští měsíc a samozřejmě na finální verzi. Jsem zvědav na všechny úrovně obtížnosti. V demu byla nastavena střední obtížnost (zlatá střední cesta, simulace cinknutá arkádou) a musím uznat, že jsem ze začátku měl problém. Čekal jsem totiž další arkádu a nejlepší nápad nebyl vzít si na první jízdu hned BMW :) Kromě toho E3 demo obsahovalo pouze 2 tratě (městský okruh Londýn, Alpental) a 6 aut (BMW M3 GT2, Volkswagen Scirocco, Nissan GT-R SpecV, Pagani Zonda R, Ford Shelby GT500). Rozdíl v řízení jednotlivých aut byl propastný. Například Zonda byla v podstatě neovladatelná a se Sciroccem nebyl problém. Logicky se bude začínat se slabými auty a až poté se postupně probojujete až k BMW M3, které je ikonou celé hry. Ve finální verzi se mj. těším na severní smyčku - Nordschleife, Brands Hatch či Spa a z automobilů na BMW 135i Coupé, Ford Escort RS Cosworth či Bugatti Veyron 16.4.

Jak víte vyšlo GTA 4, které je velmi dobře vybaveno graficky. Sám jsem ješět grafiku neokusil, protože se mi Gtko nepodařilo rozjet, pořád mi vyskakuje nějaká tabulka a já nevím co s ní. Pokud se vám taky něco takového podobného stalo, pomozte. Díkes